Historie

První písemná zmínka o Nasavrkách pochází zroku 1318 a jako první majitel je uváděn Konrád z Nasavrk. Poté bývaly Nasavrky sídlem vladyků Žehratů. Roku 1355 obdržel Nasavrky darem od krále Karla IV. olomoucký biskup Jan Očko z Vlašimi, který se r.1360 zasloužil oprohlášení Nasavrk zaměstečko. Až do husitských válek byly Nasavrky součástí panství strádovského a po zboření hradu Strádova se staly centrem tohoto panství.

Nádvoří

Na místě, kde dnes stojí zámek, byla původně vybudována tvrz, o které se písemné prameny poprvé zmiňují vroce 1545. Vté době byla tvrz majetkem Magdaleny Běškovcové z Běškovce a jejího strýce Mikuláše Běškovce z Běškovic. Podoba tvrze není známa. Vroce 1585 byly Nasavrky prodány Janu Kekulovi ze Stradonic a po jeho smrti připadly jeho druhé manželce, která se provdala za Václava Zárubu z Hustířan. Ten nechal tvrz kolem roku 1600 zbourat a na jejím místě vystavěl dvoupatrový renesanční zámek nepravidelného půdorysu se dvěma věžičkami zdobený psaníčkovými sgrafity. Přestavbu dodnes připomíná renesanční vstupní portál, žebrová klenba v přízemí, dveřní ostění vtéto části interiéru a okenní ostění na západní straně zámku nad vstupním portálem.

Na základě dědických nároků pak zámek vroce 1615 získal Albrecht Kekule ze Stradonic. Roku 1622, po bitvě na Bílé hoře, bylo panství rodu Kekulů zkonfiskováno za účast na stavovském povstání a prodáno císařskému důstojníkovi Františkovi de Couriers. Po něm převzal panství jeho syn. Kpanství tehdy patřilo již 14 vsí. Sňatkem se brzy na to dostaly Nasavrky do rukou Schönfeldů. Po smrti Františka Josefa Schönfelda převzala panství dcera Kateřina provdaná za Jana Adama Auersperka. K Nasavrkám patřilo v té době 5 pustých tvrzí a 88 vsí, ale správa panství sídlila v Seči a zámek prožíval úpadek. Zpustl a vroce 1757 byl označen jako polorozbořený.

Význam zámku vzrostl po r. 1754, kdy panství po smrti Kateřiny převzal Jan Adam Auersperk. Zámek byl opraven, odstraněno druhé patro, přestaveny interiéry a odstraněna část renesančních kleneb. Zrušen byl i původní vstup a nahrazen novým vstupním portálem. Vopravené budově byly umístěny byty vrchnostenských úředníků. Způvodně hospodářských budov vznikla vedle zámku velká úřední budova, dnešníměstský úřad amenší budova, kde bylo později zřízeno vězení. Vsouvislosti se změnou zámku vsídlo vrchnostenského úřadubyly odstraněny i zbytky opevnění zámku.

Od roku 1868 byl sídlem okresního soudu a berního úřadu, zámek však zůstal i nadále majetkem Auersperků a vroce 1942 ho zdědil Josef Trautmannsdorf. Vroce 1945 se stal majetkem národního výboru.

Kostel svatého Jiljí

Výškovou dominantu obce představuje Kostel sv. Jiljí, který byl postaven Kostel sv.Jiljíkoncem 13. století v gotickém slohu a v 18. stol. dostal barokní podobu.

Kostel se zachoval v původním stavu až do požáru roku 1740, kdy shořelo i 2. patro zámku. Oheň zničil celou gotickou věž na níž se rozlily zvony, shořely varhany a veškeré zařízení. Kostel vyhořel ještě jednou v r. 1820.

Kolem kostela byl tehdy poměrně rozlehlý hřbitov. Při stavbě silnice r. 1920 bylo vykopáno velké množství kostí. Kostel je pojmenován po svatém Jiljím, který byl jedním z nejoblíbenějších světců ve středověku.

Pivovar

Nasavrky byly známé i pro výrobu piva. Nasavrcký pivovar byl založen roku 1590 za Zárubů a dobře prosperoval. Založení pivovaru dokládají i vývěsky typu: „Parostrojní pivovar v Nasavrkách, založeno roku 1590“. Roku 1650 se v něm točilo 188 sudů piva.

Jeho činnost byla ukončena roku 1951. V současné době se zde nachází velkosklad nápojů, maloprodejna, truhlárna, kanceláře AVE Nasavrky, sklady Aksany a je zde zázemí Technických služeb Nasavrky.